Čirůvka havelka / Čírovka sivá

Tricholoma portentosum (FR.) QuÉL
Klobouk má široký 40—100mm, vyklenutý, mírně podvinutý, později rozšířený,
s menším hrbolem uprostřed, dosti masitý, často zprohýbaný a na krajích rozpras
kaný, křehký. Povrch klobouku je za vlhka slizký, šedý s hnědomodravým odstínem,
ve středu bývá tmavší, paprsčitě vláknitý (žíhaný) tmavšími vlákny. Lupeny jsou tlu-1
sté, vysoké 5-10 mm a široce vykrojené, zoubkem přirostlé, bílé, mírně nabíhající
do žlutozelená. Třen je plný, dlouhý 50-100 mm a tlustý 10-20 mm, hladký, vál- :
covitý, bělavý, později vždy mírně citrónově nažloutlý, pod kloboukem našedle
vláknitý. D už ni na je neměnlivá, bělavá a křehká, mírně moučné chuti a vůně. Je
chutná a málokdy červivějící. Výtrusy jsou velké 6-7 x 4-5 um, vejčitě elip- ,
soidní, hladké, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý.
Havelka roste od konce září až do konce listopadu, nejčastěji y říjnu. Najdeme i ji v jehličnatých, zvláště borových lesích na písčitých půdách. Hojná je v podhorských smrčinách. Někdy se vyskytuje ve velkých shlucích. Havelka je jed1á a dávno oblíbená tržní houba. Je značně ceněna pro své dobré vlastnosti. Hodí se do polévek a na smažení. Dá se z ní připravit houbový guláš, prejt, karbanátky a jiné pokrmy. Je dobrá i konzervovaná v octovém nálevu nebo v soli. Havelku je možno zaměnit s jinými čirůvkami, např. s jedlou čirůvkou zemní — pozemkou /Tricholoma tereum (SCHAEFF. ex FR.) KUMM7, jedlou čirůvkou stnbrošedou ITricholoma argyraceum (BULL ex ST. AM.) GILL/ nebo i s jedovatou čirůvkou žíhanou ITricholoma virgatum(FR ex FR.) KUMM./, jejíž dužnina je nasedla a velmi hořká. Nejsnadnější je však záměna se slabě jedovatou čirůvkou odlišnou (tab. 67), která má třen vždy bílý, bez citrónově žlutého nádechu stejně jako lupeny. Klobouk má zbarvený žlutozeleně, někdy až do hnědá, kdežto havelka má pokožku klobouku vždy šedočernou. Kromě toho havelku nacházíme spíše později na podzim a v jehličnatých, hlavně borových lesích, kdežto čirůvka odlišná roste převážně koncem léta a začátkem podzimu (srpen až září) a ve smíšených lesích, především pod duby. Havelka má mnoho lidových jmen, např. šedivka, černutka, skřípalka, popelka, ale také chybně václavka.