Houby a houbičky

Monday, February 19, 2007

Hlíva ústřičná / Hliva ustricovitá

Pleurotus ostreatus (JACQ. ex FR.) KUMM.
Klobouky má masité, v mládí na okraji podvinuté a škeblovitě sklenuté, na povrchu hladké, barvy šedé, modrošedé až nahnědlé. Roste ve střechovitých trsech, plodnice vyrůstají z kmene listnatých stromů nad sebou. Klobouky mají průměr 60—180mm. Lupeny jsou bílé, později našedlé nebo nažloutlé, poměrně řídké, vysoké 5—15 mm, dlouhé a hluboce sbíhavé na krátký boční třen. Třen je téměř vždy umístěn výstředně nebo po straně klobouku, je krátký (20—60 mm) nebo téměř chybí. Je plstnatý nebo hladký, bělavý s nádechem barvy, kterou má klobouk. Dužnina je bílá, bělavá, měkká, neměnlivá a trochu tužší. Příjemně voní a chutná. Výtrusy jsou velké 8—13 x 3—4jim, válcovité, hladké, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý s nafialovělým nádechem. Hlíva ústřičná roste v přírodě na podzim a v zimě (od října do března, nejvíce v listopadu a v prosinci). Najdeme ji na pařezech a kmenech listnatých stromů v místech chráněných před mrazivými větry; bývá nejčastěji na kmenech a pařezech vrby, ořešáku, jasanu, buku i dubu. Jen výjimečně se vyskytuje na jehličnatých stromech a pařezech. Roste v lese i mimo les, např. v parcích a zahradách. Je to jed1á a velmi dobrá houba, která je vítaným přínosem do kuchyně, neboť roste i v zimě a tvoří velké, masité plodnice, jež jsou vhodné v kuchyni pro přípravu nejrůznějších pokrmů. Výborná je v polévkách a omáčkách, ale i konzervovaná v octovém nálevu. Starší plodnice jsou někdy velmi tuhé. Z a m ě n i t ji s jedovatými houbami prakticky nelze. Podobají se jí jiné druhy hlív, také jedlé, např. hlíva mis-kovitá /Pleurotus comucopiae (PAUL ex FR.) KUMM/ nebo jedlá, ale tuhá hlíva dubová /Pleurotus dryinus (PERS. ex FR.) KUMM./, popřípadě i další. Jedovatá hlíva olivová lOmphalotus olearius(DC. ex FR.) SING./ je vzácná a má plodnice žlutooranžové s hnědými šupinkami. V mnoha zemích i u nás se hlíva ústřičná s úspěchem pěstuje.

0 Comments:

Post a Comment

<< Home