Šťavnatka Březnovka / Šťavnačka Marcová

V ČSN: plžatka březnová Hygrophorus marzuolus (FR.) BRES. Syn.: Limacium marzuolum (FR.) VELEN.
Klobouk je široký 40 -120 mm, tuhý, masitý, v mládí vyklenutý, později laločnatý a zprohýbaný s pokřiveným nebo popraskaným okrajem. Zpočátku je částečně bílý, bělavý, šedý s tmavšími skvrnami, později až černohnědý. Lupeny jsou vysoké 2-6mm, bílé, našedlé, krátce sbíhayé. Třen je mohutný, nepříliš vysoký (30-60mm) a tlustý 15-40mm. Často je pokřivený až natočený. Dužnina je bílá nebo nasedla, jemné nevýrazné chuti a voní po medu. Výtrusy jsou velké 7-9 x 4-5 ^m, vejčitě elipsoidní, hladké bezbarvé. Výtrusný prach je bílý. Někdy roste v březnu i dříve, hlavně však v dubnu, výjimečně ještě v květnu. Nejdříve vyrůstá ve smrčinách, později v borovinách nebo smíšených lesích v humusu pod listím. Někde je dosti hojná, ale vcelku je spíše vzácná. Klobouky nebo celé plodnice bývají pokroucené tím, jak se prodírají ze substrátu na světlo. Březnovka je jedlá, velmi chutná tržní houba. Houbaři ji velmi cení také proto, že na jaře bývá prvním vydatným úlovkem. Její plodnice jsou masité, a to jak klobouk, tak třen. Je vhodná pro všechny úpravy, doporučuje se však pokrmy z ní více solit Nedá se zaměnit se žádnou jedovatou houbou. Její pokřivené zprohýbané plodnice jsou často umazané od země a lesního substrátu, jimiž prorůstá na světlo. Lidově se jí proto říká uhelka, cikánka nebo také jiřina. Ještě nedávno měla jiné botanické jméno — šťavnatka jarní.