Stročkovec kyjovitý / Lievitkovec kyjakovitý

Gomphus clavatus (Pers. ex Fr.) S. F. Gray Syn.: Nevrophyllum clavatum (PERS. ex FR.) PAT., Canthareltus clavatus (PERS.) ex FR.
Plodnice jsou vysoké až 120 mm a široké až 80 mm, y mládí až fialově červené, později vyblednou do masově růžová. Klobouk není odlišený od třeně. Často je nepravidelný, kyjovitého tvaru a dole přechází v zúžený třen. Lupeny jsou po třeni sbíhavé,'nízké spolu spojované, žebernaté, vidlené, masově fialové, ve stáří zažloutlé. Dužnina je bílá, dosti jemná a chutná, málo náchylná k červivěni Výtrusy jsou velké 10-12 x 4-5 (im, válcovité, elipsoidní. Výtrusný prach je žlutavý. Stročkovec kyjovitý roste spíše ve vyšších polohách, především pod jedlemi Vyskytuje se nejvíce v srpnu, ale lze jej najít od července do září. Plodnice vyrůstají často v kruzích a po mnoho let na stejném místě. Je to tržní výborná jedlá houba, ceněná pro jemnou a masitou dužnina Dnes však již není tato houba tak známa, neboť s ubývajícími jedlemi ubývá i ona. V kuchyni ji lze připravit různými způsoby, hodí se také k sušení i pro jiné způsoby konzervace. Je trochu tuhá, proto je třeba ji drobněji krájet a déle dusit Zaměnit ji za jinou jedlou či jedovatou houbu prakticky nelze, proto je škoda stročkovce nesbírat. Plodnice připomínají tvarem lišku, takže dříve se tato houba zařazovala k liškám a jmenovala se liška kyjovitá nebo fialová. Kromě toho má stročkovec ještě různá lidová pojmenování, a to např. kornoutky, srnčí nebo jelení kopýtka, kopyta, botky, prstíčky, vojáčci, fajfky nebo ouška. K tvorbě tolika různých a docela pfí-padných názvů inspiroval jeho neobvyklý tvar. Lidová jména jsou z různých krajů Cech a Moravy a dokazují rozšíření a dávnou popularitu této houby.