Kuřátka květáková / Strapačka žirafovitá

V ČSN: kuřátka jarmuzová, Ramaria botrytis (PERS. ex FR.) RICKEN
Plodnice je masitá, vysoká 100-120 mm a široká 50-130 mm, celkově kulovitá, keřovitě členěná. Z tlustého, krátkého a pevného bílého třené vyrůstá keřovitý útvar, bohatě rozvětvený na husté, válcovité a oblé, podélně rýhované větévky. Světle hnědavé větévky keříčků odstupují kolmo a jsou na konci vínově červené, nešpičate. Ve stáří konečky hnědnou. Dužnina je bílá, pevná a tuhá, nevýrazné chuti a vůně. Výtrusy jsou velké 12-18 x 4-6 |j,m, elipsoidní, válcovité, bledě žlutavé. Výtrusný prach je nažloutlý až žlutě okrový. Vyskytují se v létě a na podzim v jehličnatých a listnatých lesích a jsou dosti hojná Kuřátka květáková jsou jedlá tržní houba. V kuchyni je nutno déle je tepelně upravovat, neboť jsou tuhá. Doporučuje se volit takové předpisy, pro něž se kuřátka nejlépe hodí. Např. jako zadělávané dršťky. Samozřejmě nesbíráme plodnice přestárlé nebo nahnilé. Záměna je možná s jinými kuřátky, z nichž většina je jedlá, ale všechna jsou těžko stravitelná. Některá mohou způsobit zažívací obtíže, zejména kuřátka sličná Ramaria formosa (PERS. ex FR.) QuÉL/, která jsou také nahořklá, proto se u nich doporučuje odstraňovat konce větévek. Od původního názvu kuřátka jarmuzová se upouští a používáme název kuřátka květáková. Z lidových názvů jsou více známé např. branicky nebo jelení rožky.