Bělolanýž obecný/Bielohluzovka obyčajná

(Choiromyces venosus) Plodnice jsou kulovité, nepravidelného tvaru a připomínají hlízy brambor. Mají bělavou až hnědavou barvu a jsou hladké. Dorůstají velikosti až 150 mm v průměru, většinou jsou však menší, průměru asi 40-80 mm. Jsou tuhé, tvrdé, dosti těžké a mají pevnou, za sucha někdy rozpraskanou pokožku. Dužnina je bělavá, protkaná žlutými nebo hnědými jemnými žilkami, takže na překrojené plodnici je vidět mramorování dužniny. Silně voní, u stařších plodnic je to až nepříjemně pronikavý pach. Chuť je kořenná. Výtrusy jsou kulovité, velké 18-22 um a na povrchu mají krátké, tenké ostny. Mladé výtrusy jsou bezbarvé, starší bledě žlutavé. Výtrusný prach je žlutavý. Roste od července do září, hlvně v srpnu. Najde se v lesích všeho druhu, spíše však listnatých, a to na hlinitopísčitých a jílovitých půdách. Plodnice rostou pod zemí. Je to jedlá houba, nedá se však chutí srovnat s pravým francouzským lanýžem. Lze jí použít jako kořenitou přísadu do polévek a omáček, zejména čerstvě nalezenou, usušením ztrácí část voňavých látek. Bělolanýž se může prodávat na trhu, vcelku je však málo znám a nalézá se spíše náhodně vyhrabán zvěří. Za lanýže nebo bělolanýže se někdy omylem pokládají pestřce.