Houby a houbičky

Thursday, December 28, 2006

Krásnorůžek lepkavý / Paróžkovec lepkavý


Calocera viscosa (PERS. ex FR.) FR. Plodničky jsou vysoké až 60 mm, tlusté 1 -2 mm, pomerančově žluté až oranžové, vidličnaté, někdy bohatě, jindy chudě rozvětvené do keříčků. Větvičky jsou tuhé, pružné, někdy slizké, na konci rozvětvené na 2-4 cípky. Výtrusy jsou velké 8—12 x 4—5 um, válcovité, zakřivené, hladké, žlutavé. Výtrusný prach je hnědolutý. Krásnorůžek lepkavý (na tabuli vpravo dole) roste hojně od července do listopadu na rozpadlých starých pařezech jehličnatých stromů, hlavně smrků.
Je n e j e d 1 ý, ale je hezkou ozdobou v našich lesích. Zde jej uvádíme proto, že jej často nezkušení houbaři pokládají za jedlá kuřátka (tab. 5).

Sunday, December 24, 2006

Kuřátka žlutá / Strapačka zlatožltá


Ramaria aurea (SCHAEFF. ex FR.) QUÉL. Plodnice bývá vysoká 60-100 mm a široká 70-140 mm, masitá, keříčkovitě větvená. Z pevného základu vyrůstá bohatě větvený útvar. Konečné větévky jsou na krajích tupé a jemně kuželovitě zoubkaté. Dužnina je téměř čistě bílá,"chutná avonná. Výtrusy jsou velké 10—13 x 4—5 jim, elipsoidní, na povrchu bradavči-té, žlutě okrové. Výtrusný prach je žlutavý až žlutě okrový.
Kuřátka zlatá rostou převážně v listnatých lesích, zejména pod duby a habry, hlavně v letních měsících (červenec, srpen), i když se mohou objevit od června do října.
Kuřátka zlatá jsou jedlá a místy velmi ceněná houba, dobře využitelná y kuchyni. Prodávají se na trhu. Celkem dobře se přepravují. Jsou dosti tuhá, a proto je nutno je dostatečně tepelně upravit. Vhodná jsou pro úpravu podle kuchařských předpisů podobných jako pro kuřátka květáková (např. zadělávané dršťky nebo dršťková polévka). Zaměnit je s jedovatými houbami prakticky nelze. Podobají se jiným druhům kuřátek, zejména jedlým kuřátkům žlutým /Ramaria flava (SCHAEF. ex FR.) QUÉL./ nebo kuřátkům sličným I Ramaria formosa (PERS. ex FR.) QUÉL/, která jsou těžko stravitelná a nahořklá. Některá další kuřátka jsou nejedlá, jsou však většinou drobnější. Mnoho začátečníků je mylně zaměňuje za houbičku krásnorůžek lepkavý ICalocera viscosa (PERS. ex FR.) FR/, která tvoří pomerančově žluté až oranžové plodničky, většinou jen s několika větévkami (zobrazen na tabuli vpravo dole). Jiná pojmenování mívají kuřátka zlatá podle místních zvyklostí, např. někde se nazývají zlatožlutá. V poslední době se tato kuřátka označují latinsky jako Ramaria flavescens (SCHAEFF.) PETERSEN. Lidově se jim někdy říkalo kozí brada, pazourky nebo prstíčky.

Wednesday, December 20, 2006

Kuřátka květáková / Strapačka žirafovitá


V ČSN: kuřátka jarmuzová, Ramaria botrytis (PERS. ex FR.) RICKEN
Plodnice je masitá, vysoká 100-120 mm a široká 50-130 mm, celkově kulovitá, keřovitě členěná. Z tlustého, krátkého a pevného bílého třené vyrůstá keřovitý útvar, bohatě rozvětvený na husté, válcovité a oblé, podélně rýhované větévky. Světle hnědavé větévky keříčků odstupují kolmo a jsou na konci vínově červené, nešpičate. Ve stáří konečky hnědnou. Dužnina je bílá, pevná a tuhá, nevýrazné chuti a vůně. Výtrusy jsou velké 12-18 x 4-6 |j,m, elipsoidní, válcovité, bledě žlutavé. Výtrusný prach je nažloutlý až žlutě okrový. Vyskytují se v létě a na podzim v jehličnatých a listnatých lesích a jsou dosti hojná Kuřátka květáková jsou jedlá tržní houba. V kuchyni je nutno déle je tepelně upravovat, neboť jsou tuhá. Doporučuje se volit takové předpisy, pro něž se kuřátka nejlépe hodí. Např. jako zadělávané dršťky. Samozřejmě nesbíráme plodnice přestárlé nebo nahnilé. Záměna je možná s jinými kuřátky, z nichž většina je jedlá, ale všechna jsou těžko stravitelná. Některá mohou způsobit zažívací obtíže, zejména kuřátka sličná Ramaria formosa (PERS. ex FR.) QuÉL/, která jsou také nahořklá, proto se u nich doporučuje odstraňovat konce větévek. Od původního názvu kuřátka jarmuzová se upouští a používáme název kuřátka květáková. Z lidových názvů jsou více známé např. branicky nebo jelení rožky.

Thursday, December 14, 2006

Stročkovec kyjovitý / Lievitkovec kyjakovitý


Gomphus clavatus (Pers. ex Fr.) S. F. Gray Syn.: Nevrophyllum clavatum (PERS. ex FR.) PAT., Canthareltus clavatus (PERS.) ex FR.
Plodnice jsou vysoké až 120 mm a široké až 80 mm, y mládí až fialově červené, později vyblednou do masově růžová. Klobouk není odlišený od třeně. Často je nepravidelný, kyjovitého tvaru a dole přechází v zúžený třen. Lupeny jsou po třeni sbíhavé,'nízké spolu spojované, žebernaté, vidlené, masově fialové, ve stáří zažloutlé. Dužnina je bílá, dosti jemná a chutná, málo náchylná k červivěni Výtrusy jsou velké 10-12 x 4-5 (im, válcovité, elipsoidní. Výtrusný prach je žlutavý. Stročkovec kyjovitý roste spíše ve vyšších polohách, především pod jedlemi Vyskytuje se nejvíce v srpnu, ale lze jej najít od července do září. Plodnice vyrůstají často v kruzích a po mnoho let na stejném místě. Je to tržní výborná jedlá houba, ceněná pro jemnou a masitou dužnina Dnes však již není tato houba tak známa, neboť s ubývajícími jedlemi ubývá i ona. V kuchyni ji lze připravit různými způsoby, hodí se také k sušení i pro jiné způsoby konzervace. Je trochu tuhá, proto je třeba ji drobněji krájet a déle dusit Zaměnit ji za jinou jedlou či jedovatou houbu prakticky nelze, proto je škoda stročkovce nesbírat. Plodnice připomínají tvarem lišku, takže dříve se tato houba zařazovala k liškám a jmenovala se liška kyjovitá nebo fialová. Kromě toho má stročkovec ještě různá lidová pojmenování, a to např. kornoutky, srnčí nebo jelení kopýtka, kopyta, botky, prstíčky, vojáčci, fajfky nebo ouška. K tvorbě tolika různých a docela pfí-padných názvů inspiroval jeho neobvyklý tvar. Lidová jména jsou z různých krajů Cech a Moravy a dokazují rozšíření a dávnou popularitu této houby.

Tuesday, December 12, 2006

Lanýž letní / Hluzovka letná


(Tuber aestivum) Plodnice jsou podzemní, dosti trvalé a nehnijící. Jsou v podstatě kulovité, ale značně nepravidelné a různě hrbolaté. Dosahují průměru až 100 mm, běžněji však 30-60 mm. Na povrchu mají 2-3 mm velké, mnohohrané, paprsčitě rýhované, tmavé, pyramidám podobné bradavky (hrbolky) s vmáčklými vrcholky. Dužnina na řezu plodnicí je nejdříve bílá, potom okrově žlutá až hnědavá se žilkatým mramorováním. Chuť má silně aromatickou, lanýžovitou a většině lidí příjemnou. Výtrusy jsou velké 18-45 x 14-32 um, jsou elipsoidní, na povrchu síťkované, bledě hnědé. Výtrusný prach je hnědý. Tato teplomilná houba roste u náš pořídku, a to u listnatých stromů, až 10 cm pod povrchem půdy. Plodnice rostou od července do listopadu, nejvíce však v září. Lanýž letní se občas najde vyhrabaný lesní zvěří. Je jedlý, a dá se využít stejně jako bělolanýž obecný, může se však do pokrmů dávat ve větším množství.

Wednesday, December 06, 2006

Bělolanýž obecný/Bielohluzovka obyčajná


(Choiromyces venosus) Plodnice jsou kulovité, nepravidelného tvaru a připomínají hlízy brambor. Mají bělavou až hnědavou barvu a jsou hladké. Dorůstají velikosti až 150 mm v průměru, většinou jsou však menší, průměru asi 40-80 mm. Jsou tuhé, tvrdé, dosti těžké a mají pevnou, za sucha někdy rozpraskanou pokožku. Dužnina je bělavá, protkaná žlutými nebo hnědými jemnými žilkami, takže na překrojené plodnici je vidět mramorování dužniny. Silně voní, u stařších plodnic je to až nepříjemně pronikavý pach. Chuť je kořenná. Výtrusy jsou kulovité, velké 18-22 um a na povrchu mají krátké, tenké ostny. Mladé výtrusy jsou bezbarvé, starší bledě žlutavé. Výtrusný prach je žlutavý. Roste od července do září, hlvně v srpnu. Najde se v lesích všeho druhu, spíše však listnatých, a to na hlinitopísčitých a jílovitých půdách. Plodnice rostou pod zemí. Je to jedlá houba, nedá se však chutí srovnat s pravým francouzským lanýžem. Lze jí použít jako kořenitou přísadu do polévek a omáček, zejména čerstvě nalezenou, usušením ztrácí část voňavých látek. Bělolanýž se může prodávat na trhu, vcelku je však málo znám a nalézá se spíše náhodně vyhrabán zvěří. Za lanýže nebo bělolanýže se někdy omylem pokládají pestřce.

Saturday, December 02, 2006

Smrž špičatý/Smrčok kuželovitý


(Morchella conica) Klobouk je okrově hnědý, hnědošedý až olivově hnědý, tence masitý, křehký, pravidelně kuželovitý, s tupě hranatýmia protaženě okrouhlými jamkami a zaoblenými hranami. Nebývá příliš velký (vysoký asi 30-90 mm a široký 20-60 mm). Třeň je pravidelně válcovitý, dolů trochu ztloustlý, hladký, vysokýž 30-50 mm a široký 15-30 mm, bělavý nebo světle okrový, dutý a křehký. Dužnina je tenká, bělavě šedavá nebo světle okrová, křehká, nenápadné, mírné, "smržovité" chuti i vůně. Výtrusy jsou velké 20-24 x 12-14 um, elipsoidní, na povrchu hladké, bezbarvé, bez tukových kapek. Výtrusný prach je krémový.
Roste na jaře od března do května (nejvíce v dubnu) v lesích všeho druhu, nejčastěji však na jejich okrajích, v zahradách a parcích, v nížinách i předhoří. neni hojný. Smrž špičatý je velmi podobný blízce příbuznému smrži vysokému (morchella elata), který se liší hlavně tím, že má protažené jamky na klobouku a třeň delší než výšku klobouku. Někdy se oba tyto smrže spojují v jeden druh. Všechny smrže jsou jedlé, chutné a všestraně využitelné. Můžeme je dosit na másle, připravit s vajíčkem, plnit masem, zeleninou (jsou duté) nebo dávat do polévky. Chutné jsou i další pokrmy např pudink ze smřžů, pomazánka nebo smrže s majonézou. Smrže se špatně suší, nejspíše ještě celé plodnice navlečené na režné niti. Z usušených smržů je dobrý houbový prášek. Čerstvé houby se před použitím nemusi spařovat.