Pěstované houby

U nás se pěstují ve větším jen tři druhy hub. Především jsou to žampiony (Agari-cus), dále hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) a límcovka obrovská (Stropharia fer-rií); jejich sadbu lze koupit. Pro úplnost je třeba se zmínit o „pěstování" hub, jak jej doporučovali naši staří mykologové. V zahradě, kde jsou příslušné lesní stromy, je možné se pokusit o jakési připěstování hub. Vyzrálou plodnici hřibovité, popř. jiné jedlé houby, rozmělníme v konvi s vodou a „zaséváme" ke kořenům stromů, pod kterými houba roste, do kypré půdy s lesním humusem. Zda a kdy něco vyroste, závisí na tolika neznámých okolnostech, že nelze mluvit o pěstování. Některé druhy hub rostoucích v trávě (např. špičku trávní) je možno „přesadit" do zahrádky tak, že velký drn s trávou a podhoubím umístíme do trávníku. Výsledky jsou opět zcela nejisté právě tak, jako když „vysejeme" výtrusy žampionů nalezených v přírodě na kompost. (I když jsou to druhy, které na něm mohou růst.) Smrže se pěstují na substrátě připraveném z topinamburů. Žampion zůstává dosud králem pěstovaných hub. Dvě třetiny z 1 miliardy kilogramů hub, které se ve světě ročně vypěstují, jsou žampiony.
(Pochopitelně, kniha je sice značně stará, ale pěstovaným houbám stále vládnou žampiony. A to hlavně díky jednoduchosti jejich pěstování.)

O pěstování

Dále uvádíme druhy, které se pěstují u nás nebo ve světě. Zkušebně a v laboratořích se pěstuje mnoho druhů hub, ale pro pěstování ve velkém se prozatím hodí jen několik druhů, přesněji řečeno - další ještě pěstovat neumíme. Často slyšíme o pěstování hřibů a hřibovitých. S těmi je to velmi obtížné, protože většinou žijí v symbióze se stromy nebo keři a uměle vytvořit stejné podmínky je nesnadné. Podařilo se již vypěstovat jejich mycelium, to ale dosud nevytváří plodnice. Věřme, že se to časem podaří.
Ve světě se pěstuje více druhů hub. Například v Japonsku je to již zmíněný houževnatec „šii-také" (Lentinus edodes), v jihovýchodní Asii kukmák sklepní (Volvari-ella volvacea), penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) a různé druhy tropických hlív: Pleurotus cornucopkae, P abalone, P. florida, P. eryngii aj.

Pěstování hub

Pěstovat houby podle potřeby bylo dávnou touhou a snahou lidstva. Ve středověku se to podařilo v Evropě poprvé Francouzům. Zahradníci na šlechtických sídlech se naučili pěstovat jeden druh žampionu a někde také lanýže. Jejich metody se v zásadě používá při pěstování žampionů až dosud. V zemích Dálného východu se odpradávna (mnohem dříve než v Evropě) pěstovaly některé u nás neobvyklé druhy hub, např. houževnatec „šii-také" (Lentinus edodes). Způsoby pěstování se zdokonalovaly a dnes jde o rozsáhlé, do značné míry zmechanizované odvětví rostlinné výroby. současné době se pěstuje na světě přes 1 000 0001 hub ročně. U nás je to bohužel jen zcela nepatrná část, a to 10001. Největšími pěstiteli jsou USA, Tchajwan, Francie, Holandsko, Japonsko a další. Ze států RVHP pak SSSR, NDR, PLR a MLR. Jestliže hub v lesích a také profesionálních sběračů v přírodě rostoucích hub rapidně ubývá, je nutné zvyšovat výrobu pěstovaných hub. U nás se po zahájení provozu dvou velkých pěstíren u hřebčinců v Kladrubech a Topolčiankách počítá v nejbližší době se zvýšením výroby asi o 10001 hub ročně. Největší pěstitelské úspěchy jsou stále na substrátech, v nichž hlavní součástí je koňský hnůj.
(Pochopitelně, text je značně historický...)

Zásady první pomoci při otravě houbami:

Při otravě houbami nebo při vážném podezření na ni voláme ihned lékaře nebo postiženého odvezeme do nemocnice. Známými prostředky (požitím teplé vody, lechtáním v krku apod.) se musí nemocný snažit o vyprázdnění žaludku zvracením. Dále je nutno vyčistit střeva podáním šaratice, ricinového oleje nebo jiných projímadel, popř. použitím klystýru. Vždy je dobré podávat hodně tekutin (mléko, pitná voda, minerální voda apod.), nikoli však alkoholické nápoje. Doma se smí užít pouze živočišné uhlí, kterého by mělo být v každé domácí lékárničce dost Výplach žaludku, popř. střev, jsou zákroky uskutečnitelné pouze v nemocnici, stejně i další léčba, kterou řídí lékař podle druhu otravy. K tomu mu nestačí jen znát projevy otravy, jak je zjistí na nemocném, ale hlavně mu pomuze /.jištění požitého druhu houby. Proto je důležité ponechat zbylé houby (pokud jsou), popřípadě zvratky, z nichž je možné (i když obtížné) houbu určit. Včas určit druh, který otravu způsobil, umožní nasadit správnou léčbu s velkou nadějí na úspěch. Jako ochrana proti jedovatým houbám platí jediná zásada: Podle botanických znaků se musíme naučit dobře znát jedlé houby, které sbíráme, a stejně dobře i jedovaté druhy, za něž bychom je mohli zaměnit.

Otravy ze zkažených hub

Stářím se mění struktura hub působením vlastních enzymů. Protože houby obsahují
bílkoviny, vznikají často toxické rozkladné produkty z těchto látek. Houby mohou
být napadeny četnými mikroorganismy, které buď přetvářejí látky houby v toxické
produkty nebo je produkují samy. Těmto pochodům velmi napomáhá udržování hub ve vlhkém, teplém prostředí, jakým je např. igelitový sáček. Houby mohou být napadeny i zvenčí ze vzduchu. Na jejich povrchu se mohou usazovat jedovaté látky používané v lese k hubení příživníků z říše rostlinné i živočišné. Spadem látek na půdu dochází ke kontaminaci nejrůznějšími látkami, které houby potom do sebe vstřebávají a hromadí. Jde např. o olovo v blízkosti frekventovaných silnic, o kadmium či jiné kovy, které navíc mohou mít radioaktivní vlastnosti. Není účelem těchto řádek houbaře strašit, ale je nutné upozornit včas na možná nebezpečí. Musí je znát ti, kteří skládají zkoušku ze znalosti hub. Je vhodné sbírat jen houby dobře známé, mezi něž patří většina zde uvedených jedlých druhů, znát, dvojníky jedlých druhů, které sbíráme, nechat stát v lese houby staré a tuhé nebo příliš měkké. Ostatní nosit domů v otevřeném košíku, doma je dobře očistit a omyty a brzy spotřebovat. Tak se nejspíše můžeme vyvarovat nepříjemných překvapení !

Otravy spojené s pitím alkoholu

Na některé houby není vhodné pít alkohol. Je jich více, ale nejznámější je hnojník inkoustový. Tento druh obsahuje látku coprin, která je velmi podobná léku antabu-su, používanému k léčení alkoholismu. Obě tyto látky totiž zablokují rozkládání alkoholu na nižší složky ve stadiu aldehydu, který pak způsobí značné obtíže, zrud­nutí horní poloviny těla, bušení srdce, strach ze smrti a jiné pocity. Stav se může opakovat ještě do 4 dnů po jídle z hub a novém napití alkoholu. (Hm, antabusová houba.. co všechno příroda nevymyslí.)

Otravy čechratkou podvinutou a ucháčem obecným

Známe také dva druhy hub, o jejichž jedlosti či jedovatosti bylo vedeno dosti sporů. Stačí říci čechratka podvinutá (Paxillus involutus) nebo ucháč obecný (Gyromitra asculenta) a již se mnoho lidí ozve na jejich obranu. Na jedné straně bylo již snědeno množství těchto čechratek i ucháčů obecných bez nejmenších známek škody na zdraví a na druhé straně jedno jediné, zejména opakované jídlo z ucháče přivodilo těžké poškození jater a dokonce i smrt. Rovněž opakované jídlo z čechratky podvi-nuté může přivodit třeba po létech akutní či chronické poškození ledvin. Její pojídání nelze doporučit, protože riziko poškození zdraví je zde velké. (Z ciziny je známo dokonce několik údajných úmrtí.) U ucháče se předpokládá, že příčinou otrav je jeho jedovatá látka, která se tepelnou přípravou ničí z 99,5 % a která se nazývá gyromítrín. U čechratky žádnou takovou látku neznáme, ale víme, že houba po dlouhém požívání může způsobit rozpad červených krvinek a ucpání ledvin. Alergie se však mohou projevit i jinde: není vhodné kopat do pýchavek, protože jejich výtrusný prach může dráždit nejen oční spojivky, ale i plíce.

Potíže působené tuhými druhy hub

Některé houby mají dužninu velmi tuhou, a i když nemají žádné jedovaté látky, působí jejich tuhá dužnina obtíže ze špatného a nedostatečného trávení. Člověk má žaludek, jehož enzymatická výbava odpovídá požadavkům smíšené stravy. Tuhé houby jsou proto stravitelné často jen z malé části. Tuhou dužninu má např. liška obecná, třeně kuřátek, mlynářky nebo choroše šupinatého. Tyto tuhé části je lépe rozemlít na masovém strojku, a tak nahradit mechanickou část trávení již při přípravě. Také je možné houby před úpravou osolit nebo k nim přidat jedlou sůl, aby se zvýšila jejich stravitelnost. Velmi tuhé části hub, např. tuhé třeně hlív, václavek a jiných druhů, raději z přípravy pokrmů vyřazujeme. Člověk má v žaludku enzym, který se jmenuje trehaláza a štěpí cukr trehalózu tvořící část stěny buněk hub. Někdy se stává, že tento enzym v žaludku chybí a pak člověk nemůže jíst houby vůbec. Proto ten, kdo má potíže s trávením i po jídle z hříbků, by se měl dát vyšetřit na odborném oddělení, zda má či nemá trehalázu Tato vada je dědičná. Existuje pochopitelně i nesnášenlivost hub z jiných důvodů, zejména pro alergii.