Nepravidelné otravy

Jsou způsobeny mnoha druhy a jsou častým předmětem dohadů houbařů o jedlosti či jedovatosti některých hub. Jedni mají zkušenosti dobré, jiní špatné, a tak v naší mykologické a houbařské literatuře je doloženo mnoho zpráv o nesnášenlivosti různých druhů. U některých se však tyto zprávy objevují tak často, že se nad nimi musíme zamýšlet a rozvažovat, zda ten který druh můžeme odpovědně doporučit k jídlu či nikoli. Za jedlou houbu asi můžeme označit jen takový druh, který upraven sám o sobě, tedy bez jiných druhů, v množství odpovídajícím syrovému masu (150— : 200 g) je více lidmi konzumován bez nejmenších znájnek nesnášenlivosti. Nestačí tedy jen ochutnat kousek houby, a v případě, že se nic nestane, prohlásit ji za jedlou;} Rozpaky působí palčivé druhy holubinek (Russula) a ryzců (Lactarius). Víme, že varem mizí palčivá látka z mnoha druhů a že některé ryzce, např. ryzec peprný (Lactarius piperatus), jsou po tepelné úpravě jedlé. Naproti tomu i dobře opečená holubinka vrhavka (Russula emetica) způsobila otravu. Jiné druhy palčivých holubiek byly požívány naložené v octě (po slití vody z vaření) beze škod na zdraví. Pestřce (Scleroderma) jsou asi jedlé jen v mladém stavu s bílým těřichem. Uvnitř tmavě černé působí uvařené zvracení a připravené na tuku na pánvičce dokonce stav dosti vážný. Měly by se proto jíst jen jako koření (několik plátků) nebo raději roztlučené na prášek a přidané na špičce nože.