Otravy ledvinové

Roku 1962 došlo v Polsku k mnoha otravám, jejichž původcem byl pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus), tedy houba do té doby pokládaná za neškodnou. Postupem let se množí případy i smrtelných otrav z nedostatečné činnosti ledvin a množí se i druhy pavučinců obdobně účinkujících. Dnes známe ještě další jedovaté pavučince a to pavučinec skvělý (Cortinarius speciosissimus) a pavučinec příbuzný (Cortinarius gentilis). V nedávné době upozornil francouzský mykolog H. Romagnesi na další druh, tentokrát z podrodu pahřib (Phlegmacium), a to na pahřib překrásný (C. splendens), který způsobil těžkou otravu záměnou za čirůvku zelánku. Výzkum jedovatých pavučinců není zdaleka ukončen, u mnoha druhů byly chromatograficky zjištěny látky obdobné jako u pavučince plyšového, proto je lépe vystříhat se sběru většiny pavučinců. Účinnou látku nazval jeho objevitel orellaninem, později bylo zjištěno, že jde o směs asi 10 látek. Otrava pavučinci je velmi zrádná proto, že i její akutní forma se objevuje až po 4. dni, chronická pak i za několik týdnů, kdy se již nemoc a jídlo z hub nedává do žádné souvislosti. Po opakovaném větším množství jídla z jedovatých pavučinců se objevuje během 4—6 dnů akutní nedostatečná činnost ledvin. Chronická otrava se rozvíjí pomalu, končí však zástavou tvorby moče a otravou organismu z neodstraňovaných produktů látkové výměny. Léčení je možné jedině v nemocnici, často s nutností trvale používat umělou ledvinu.