nebezpečí z jedovatých hub

Smutnou stránkou houbaření jsou otravy houbami, z nichž některé bohužel ještě stále končí tragicky. Všechny otravy houbami jsou zbytečné, neboť stačí znalost hub, aby se jim zabránilo. Přes všechna varování a snahu zvýšit znalost hub, se otravy stále vyskytují, i když by mnohdy stačilo trochu více rozvážnosti. Houbami se otrávili jen lidé, kteří přecenili své znalosti, nebo ti, kteří vůbec nic o jedovatých houbách nevěděli či měli nedostatečné a mylné informace. Bývají to stále ještě starší lidé, kteří se o jedovatých houbách ve škole mnoho neučili. Jako představitele jedovatých hub znali většinou jenom muchomůrku červenou (Amanita muscaria) a satana (Boletus satanáš). Muchomůrku zelenou (nejjedovatější houbu) začal učit znát naši veřejnost F. Smo-tlacha před 70 lety a do školních učebnic se dostala až po 2. světové válce.
Jedovatých hub, které působí smrtelné nebo vážné otravy, není mnoho ve srovnání s jedlými a nejedlými druhy. Na první pohled se zdá, že tato otázka se vyřeší tím, že každý houbař se naučí znát všechny jedovaté houby. Důležité však je, aby dobře znal i jedlé houby, které chce sbírat, a věděl, které z nich by mohl při nepozornosti zaměnit s jedovatou houbou. V novinách každý rok čteme o otravách houbami, Jde především o těžké otravy, často končící smrti O mnoha dalších, které mají za následek průjmy, zvracení a kterých jsou na tisíce, se ani nedozvíme. Po lékařském nebo i domácím zákroku (vyprázdnění žaludku a střev) se po nich pacient většinou rychle uzdraví.