Drobné houby při sběru dáváme do plechových nebo bakelitových krabiček.
I Velmi vhodné jsou krabičky s přihrádkami, které se prodávají pro rybáře; do každé
| přihrádky uložíme několik plodnic jednoho, nejvýše dvou druhů. Jednu krabičku použijeme pro houby z listnatého lesa, druhou pro houby z lesa jehličnatého.
V lese chodí dobrý houbař pomalu, bez spěchu, tiše a hledá houby určitým systémem. Zvláště v místech, kde již několik plodnic objevil, postupuje soustavně tak, že prohlédne celou „nadějnou" plochu aspoň ze dvou stran. Nepřebíhá z místa na místo, dívá se po zemi a okolo sebe. Nemá naspěch, mohl by některou plodnici přehlédnout. Houby bývají někdy dobře ukryty v listí, trávě, mezi kořeny stromů apod. Třeba hřib dubový lze snadno přehlédnout v dubovém listí. Nalezne-li zkušený houbař hřib obecný, hnědý nebo jiný, ví, že v blízkosti bývá schován „bratříček". Dobrý houbař však nezačne rozhrabovat okolí nalezeného hřibu. Ví, že by mohl odkrýt podhoubí, které pak zaschne a nevydá další plodnice. Nikdy neláme větve nebo nešlape na mladé stromky jen proto, aby se snáze dostal ke svému objevu. Houbaření můžeme pokládat za sportovní hru, která má vždy určitá, někdy i velmi přísná pravidla. Jedním z hlavních je: kam nevidíš nebo bez násilí nemůžeš, tam nesmíš.