Houby a houbičky

Wednesday, February 08, 2006

Složení II

Nejbohatší fosforem bývají smrže, vápníkem hřiby, nejchudší lišky. Více nerostných látek je obsaženo v klobouku, zejména v pokožce, méně ve třeni. Jejich obsah kolísá podle složení půdy. Houbové plodnice mají schopnost snadno přijímat tyto látky, což se může nepříjemně projevit např. vyšším obsahem olova v plodnicích, které rostou v blízkosti frekventovaných silnic. Houby dále obsahují mnoho aromatických sloučenin, pryskyřičných (terpentic-kých) látek, alkaloidy, kyseliny a další látky, které se podílejí na charakteristických vůních a chutích, jimiž houbové plodnice často oplývají. Houby obsahují i vitamíny, především skupinu vitamínu B (Btl B2), jehož je nejvíce v nižších houbách, především v kvasinkách. Některé žlutomasé houby mají hojně provitamínu A. Přítomnost protikřivičného vitamínu D v houbách je velmi zajímavá, neboť tento vitamín není obsažen v jiných rostlinách, zůstává však zachován i v sušených houbách. Podle posledních výzkumů byl v některých houbách zjištěn i vitamín C. Velmi cennou složkou v houbách jsou vonné látky. Houbové vůně a pachy jsou kromě základní příjemné houbové (hřibové) vůně velmi rozmanité a slouží často jako cenný určovací znak. Některé vůně a pachy jsou pronikavější u čerstvých hub, jiné naopak vynikají u hub sušených. Přestože objektivní označení pachu je obtížné, je známo, že vůně a pachy jsou u jednotlivých druhů stálé. Proto můžeme vidět houbaře i mykology, jak si plodnice nejen dobře prohlížejí ze všech stran, ale také k nim čichají a dokonce je ochutnávají (což už je riskantnější). Robert Vávra, předseda Čs. mykologické společnosti v letech 1956-1960, se dožil vysokého věku, ale v posledních letech skoro neviděl. Přesto bezpečně určoval množství druhů hub jen čichem. Houbaři by neměli kouřit, neboť kouřem čich otupují. K plodnicím čicháme na spodu klobouku, někdy k bázi třené a velmi často k dužnině rozmělněné mezi prsty. V popisech hub se setkáme s mnoha typickými vůněmi, např. ovocnou, moučnou, anýzovou, hořkomandlovou, ředkvičkovou, nebo s nepříjemnými pachy, nap;, slanečkovým, odporně zápasným, amoniakálním či nitrózním (pach kyseliny dusičné), karbolovým, hnilobným atd. Některé žampiony a strmělka anýzka {Clitocybe odora) voní anýzem, moukou voní např. čirůvka májovka (Calocybe gambosd), mechovka obecná (Clitopilus prunulus) a mnohé další. Po svítiplynu páchne čirůvka sírožlutá (Tricholoma sulphureum), po karbolu žampion zápasný (Agaricus xantho-dermus), po ovoci voní hřib plstnatý (Boletus subtomentosus) apod.

0 Comments:

Post a Comment

<< Home