Houby a houbičky

Saturday, November 12, 2005

Charakteristika hub

Houby (Fungi — Mycota) jsou organismy, které se odlišují od zelených rostlin nejen vnějším vzhledem, stavbou těla a chemickým složením, ale i způsobem života, především způsobem výživy a rozmnožování.
Zelené rostliny fotosynteticky asimilují, tzn. pomocí chlorofylu (zeleně listové) obsaženého v jejich listech a stoncích a slunečního záření tvoří z jednoduchých neú-ilrojných látek ze vzduchu (oxid uhličitý) a z půdy (minerální živiny a voda) ústroj-né (organické), energií bohaté látky. Říkáme o nich, že mají autotrofní způsob výživy.
Živočichové a ostatní organismy, které nemají chlorofyl, tedy i houby, jsou svou výživou odkázáni na organické látky vytvořené zelenými rostlinami — jsou to hete-rotrofní organismy.
Houby svou výživu čerpají ze živých nebo většinou odumřelých a různě již rozložených těl živočichů a rostlin, popř. z jejich zbytků. Proto nejvíce hub najdeme lam, kde se nahromadilo hodně organických látek, např. v lesích, na kompostech II pod.
Tělo vyšších zelených rostlin má obyčejně kořeny, které jsou v půdě, a stonky u listy, které rostou nad zemí a jsou vystaveny působení slunečních paprsků. Základní životní podmínkou těchto rostlin je kromě teploty, vlhkosti a vzduchu také světlo, kdežto pro houby sluneční záření není nezbytnou podmínkou existence.
Tělem hub je stélka, která může být jednobuněčná, popř. to může být protáhlé vlákno bez přihrádek, ale s více jádry, anebo mnohobuněčná, tvořená protáhlými různě větvenými vlákny, jež se nazývají hyfy. Stěny hyf jsou většinou tenké a hyfy přijímají živné látky z prostředí celým svým povrchem nebo různě uzpůsobenými přísavkami. Živné látky se ze substrátu dostávají do podhoubí difúzí v podobě roztoku. Hyfami se šíří perforovanými buněčnými stěnami a nejsou rozváděny cévami jako u vyšších rostlin.
Jemné drobnohledné hyfy vyšších hub tvoří řidší nebo hustší spleť, někdy podobnou plísni nebo tenké vrstvě vaty, která se nazývá podhoubí — mycelium. Mycelium se za vhodných podmínek rozrůstá v podkladu (substrátu), popř. na něm, a čerpá z něj výživné látky. Pod pojmem houby si většinou představujeme plodnice vyšších hub, které jsou často nápadné svou velikostí, tvarem i zbarvením. Je to však jen část houbové rostliny, i když důležitá, nikoliv 'však základní. Vlastním vegetativním tělem hub je právě mycelium, které žije a rozrůstá se v substrátu, a teprve za určitých podmínek může tvořit plodnice.
Plodnice jsou orgány určené k rozmnožování, neboť v nich, popř. na nich, se tvoří výtrusy, jimiž se houby rozmnožují. Výtrusy (spory) bývají jednobuněčné i vícebuněčné a liší se tvarem, barvou i velikostí. Neobsahují zárodek (embryo) jako semena vyšších rostlin. I jeden druh houby může tvořit více typů výtrusů, a to jak pohlavním, tak nepohlavním způsobem. (Rozmnožovací poměry u hub jsou velmi složité a výklad o nich přesahuje možnosti i zaměření této příručky.) Plodnice většiny druhů hub produkují výtrusy v miliónových množstvích.

0 Comments:

Post a Comment

<< Home